Každý rodič se s tím setkal – těžké školní batohy, které musí žáci nosit do školy každý den na zádech. U prvňáčků je až tristní, že aktovka leckdy vypadá větší než je samo dítě. A bohužel není prázdná. Žáci nosí denně několik učebnic, pracovních sešitů a listů, další školní pomůcky. K tomu svačinu, pití, přezůvky nebo věci na odpolední aktivity – sportovní tréninky či kroužky. Celý svůj den mají sbalený na zádech. Přitom by stačilo zapojit ještě více moderních technologií do výuky.
Jak se na problematiku dívá radní města Plzně a č. 3 na kandidátce Pirátů do krajských voleb Daniel Kůs?
Ve své gesci na městě řeším mimo jiné moderní technologie a to, jak je využívat v životě a hlavně k našemu prospěchu. Při vyučování se nabízí užívání učebnic on-line a jiných interaktivních prvků. Plzeňské základní školy, které zřizuje město Plzeň, jsou vybavené moderními tabulemi a kvalitním internetem. Navrhuji výuku sdílet na cloudové úložiště školy nebo do jiného virtuálního prostoru, kam by měli rodiče přístup a doma by s dětmi látku v případě potřeby mohli procvičit. Dnešní doba už není o notýskách a papírových žákovských knížkách. Rodiče se školou stejně komunikují on-line, přihlašují a vybírají dětem obědy, dívají se na známky. Mít přístup k on-line učebnici už by měl být standard.
Otázkou zůstává i zda je učení nazpaměť tou správnou cestou?
Ne všude mají žáci možnost zažívat školu hrou a nenásilně se vzdělávat. Často se musejí biflovat obrovské množství látky, které je jim k ničemu. Přiznejme si, kolik si pamatujeme letopočtů z historie, značek chemických prvků nebo matematických vzorečků. Žáci to musejí umět jen proto, aby udělali přijímací zkoušky na střední či vysoké školy. A co je učí tam – zase další biflování do úmoru. Chci do výuky žáky víc zapojit, vzdělávat je tak, aby je to bavilo a rovnou se látku naučili. Na to budou celý život vzpomínat.
Také se připojuji ke snaze prosadit hodnocení bez známek. Děti budou tak mít méně stresu. A v konečném důsledku se toho naučí víc.
A co výuka cizích jazyků?
Cizí jazyky považuji za násobně důležitější než biflování letopočtů nebo vzorečků. Podle rčení kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem by se měla řídit každá škola. Znalost cizích jazyků a schopnost domluvit se otevírá žákům dveře do budoucna. Při studiu poznávají nové lidi, kultury, historické události dokáží pochopit i z jiných úhlů pohledu a nemusí se nic nazpaměť šprtat. Obrovský potenciál vidím také u kroužků, které pořádáme v Centru robotiky a v mém plánu na rok 2025 je masivní rozšíření do většiny základních škol v Plzni.
Absolutně odmítám vyučování na českých základních školách ruštinu. Je to naprosto neperspektivní jazyk. Zhrozil jsem se, když naše malá přišla domů s tím, že se kvůli nemoci nestihla zapsat na jiný druhý jazyk a zbyla na ní ruština. Naštěstí se to povedlo ještě změnit.
Závěrem bych rád ocenil pedagogy i ředitele na našich plzeňských základních školách. Mé připomínky nesměřují jako kritika na ně, ale jde především o systémové změny a věřím, že minimálně větší část z nich se mnou souhlasí.
